Březen 2012

Thank you very much ..

31. března 2012 v 9:12 | Aksal |  O blogu a o mně..
Blog včera navštívilo 89 lidí. Potěšilo! Moc děkuju všem! ;) Momentálně čekám až se sestřenice vzbudí.. Takže to bude čekání až do oběda-neboli nekonečné čekání. Ona vždycky chrápe tak dlouho.. Možná bych spala taky dlouho,ale probudil mně kašel který mám už od včerejška. Byla jsem vzhůru už v 6,00!! Což je u mně o víkendu neobvyklé. Vyřebrala jsem od babičky nějaký prášek a odkašlávám. Pořád.. Hrozně mně bolí na prsou a párkrát se nemůžu nadechnout. Není to poprvévé a myslím že ne ani naposled. Tahle "nemoc" mně trápí už od mala. Poprvé jsem se takhle blbě cítila v pěti letech. Pomatuji si to. Ale nechápu proč se toto vždy tvoří před zimou a na jaře. Celkem mně bolí v krku. Mamka mi nabídla nějakej čaj,ale nějak se mi do něj nechce.. Nemám ráda ty bylinné čaje. No tu jejich vůni jo,ale abych ho vypila tak to bych si tam musela dát alespoň deset kostek cukru..A to zase nevím kde je. 13 let! 13 let už jsem jezdím a pořád nevím kde mají vajíčka a cukru. Oni to pořád stěhujou! Jako nechci si nějak stěžovat,ale je mi vážně blbě! :/ Asi si půjdu zase lehnout. Bude to tak lepší protože tohle všechno aspoň zapím! Vedle mně sedí mladší sestřenice na druhém notebooku. Aby jste pochopili,babča není zase tolik bohatá aby koupila každýmu notebook. Jen sestřenice (a její rodina..) mají jeden notebook,a babička tady má taky jeden takže se o něj,alespoň nepereme.
Napravo JEJÍ,Nalevo MOJE! Fotka z velkých prázdnin :) Aneb "MOTÝLCI A PUMÍCI" :)

Zas o pár rvaček méně :/ Jsem totálně naštvaná,můj bývalej kluk mi říká pinďoure a abych pozdravovala sestřenici kterou v životě neviděl. Ale jsem ráda,za to že ten náš rozchod dopadl v pohodě,protože bych nechtěla zažít to co jsem zažila při minulém rozchodu.. A jé,už se zase rozepisuju o osobním životě :D Se z toho zbláznim. Včera byl super večer. Nadávali jsme reklamám. A sestřenice pořád-"Tak to nechápu proč to pořád natahujou ty reklamy stačilo by říct-´Dobrý den,já jsem Debil Debil tadyto je Prostenal na prostatu kupte si ho a nebudete tolik chcát! Nashledanou!" .. :D Nebo: "No hoší oni dělaj reklamu na banku né. Sačilo by říct ´ér benk vemte si půjčku a vypadněte,poplatek za pozdrav dvacku naval vole a vypadni!´!" Někdy je s ní sranda. Nemohla zastavilt záchvat smíchu z jedné jediné věty kterou jsme řekla těsně před spaním: " Ten děda má hrozně velký pysky!" a ona se z toho mohla po..
Chvilku jsem si myslela že něco kouřila,ale přísahala že ne. Pak jsem koukali na Hotel Paradise! OMG! Vůbec jsem nechápali o co tam jde! Akorát jsme těm holkám pořád kritizovali vlasy :D Nakonec jsme usnuli v obýváku okolo půlnoci. Za chyby v článku se omlouvám já na noťasu moc psát neumím :)


Já a Ona♥

30. března 2012 v 20:58 | Aksal |  Fotky
Už jsem zveřejňovala fotku kde jsem byla já se sněhem :D Je to trošku starší fotka,ale našla jsem jí až teď. Nakreslili jsme do sněhu AHOJ. JÁ to na té fotce nemám celé,ale Ája (protože jsem to fotila JÁ! :D) to tam má celé.
Trošku to umím líp s tim jejím telefonem.. Na ten den si pomatuju až moc dobře :D Byla sranda jako nikdy jindy. Je to fakt bezva když nemáte rukavice,na sobě džíny a nějakej dement vás "zahodí" do sněhu jako papírek. Na té druhé fotce jsem tedy já. Trošku jsem padala,ale skončla jsem jenom na A. (Chápete ne? :)..) Uznávám ona tam má lepší pózu než já,ale ona..ona není tak stydlivá jako já. Já se v pohodě vyfotim sama,ale před někým to prostě nejde. Ta fotka na které je ona,je taková hezčí protože je tam to nebe,no ale fotila jsem to já,tekže je to jasný! Uznejte samy! :)




Pánové a dámové..

30. března 2012 v 15:03 | Aksal |  O blogu a o mně..
Celkem mně mrzí že jsem dlouhou dobu nenapsala. Jenže (i když to bude znít celkem "dosspělácky") jsem mněla posldní dobou lítačku okolo papírů. Já a Ája jsme dostali možnost jet s naší bývalou učitelkou na prvním stupni,na Švp (=škola v přírodě).. Musela jsem si u ředitelky vyzvednout papír,papír dát třídní,donést to domů podepsat,pak k ředitelce a zase k třídní. Hrůza. Na švp nakonec pojedu já i Ája. (:D Hrozně se těšim!)..Bude to tak nádherný komandovat ty druháčky a oni do té výšky na nás budou koukat. Bude to prý někam do Harrachova. Tam to moc dobře znám,takže potěšení ještě větší. Ve škole se celkem lepším. Když byl Den učitelů byli všicni takový nějaký hodný. Z matematiky jsem ten Den dostala 1,2. Tyhle dvě známky mně potěšily protože mezi těma trojkama tak nějak vyzařujou :/ Pak dvojka z diktátu (ČEŠTINA!). Byla jsem nadšená. V 15,45 vyrážím z autovusáku směr babča. Zase sestřenice a bratranci. To zase bude porucha příjmu potravy protože nebudu vědět jestli mám dřív jít se prát s bratrancem nebo se sestřenicí. :D Já vím zní to divně,ale to bych nedokázala vysvětlit takhle písemně. Momentálně si píšu s nejmladší sestenicí. Ještě že jsem jí minule vysvětlila jak se přes facebook domluvit. Budu si muset jít zabalit věci protože to bych tam asi nevydržela bez věcí. Jinak koukala jsem na ukázky Zmetků (:D).. No asi to není pro ty mladší věnované *_* Nejlepší je (neumím je pojmenovat) jak tam nějakej kluk leží v rakvi a probudí se,začne klepat na tu rakev a křičí: "Pohřbili jste mně za živa koko*i!" :D Máme nového spolužáka. Je to sice roma,ale je s ním sranda. Minule na ÁJINĚ chtěla stíhačka přeložit "Zrcadlo,zrcadlo" a on jí na to řekl "Kdo je na světě nejkrásnější?" :D Nebo minule zase stíhačka: "No to je výslovnost že by tady z vás jeden chcíp!" a on "O to jde!". Takový rozseky jsem ještě nezažila :D On o velký přestávce klidně vyleze ze školy a před skolou si zakouří pak přijde do školy...A jako v pohodě :D V pondělí mně čeká hudebka,dva týdny jsem tam nebyla :/ A poslední dobou ani netrénuju. Na klávesy se jenom práší. Jinak ještě před tím když byl sníh byla jsem s Ájou venku. Výsledek..
Mělo tam být AHOJ! :D ↑


Náš život 5/5

27. března 2012 v 14:14 | Aksal |  Píšu,píšu..
V té koupelně jsem pocítila takovou chuť. Divnou! Posvítila jsem na poličku s tátovou žiletkou. Bezmocně jsem po ní sáhla. Bylo by to asi na nic.. pomyslela jsem si a položila jsem jí zpět. Utíkala jsem do svého pokoje. Začala jsem se bát. Ta cesta zpět byla nekonečná! Ulehla jsem do postele a ihned usnula. Bezesná noc. Když jsem vešla do chodby,řekla jsem nevinné "Ahoj!".. Na chodbě mě přivítala jen prázdná sportovní taška. Asi měla sloužit mně při cestě do léčebny. V poslední době jsedm se léčebnou už moc nezabívala protože jsem věděla že to nezměním. Nikdo nikde. Vešla jsem do kuchyně. Byl tam můj nejstarší bratr-ONDRA,bylo to snad poprvé co jsem ho viděla mít mokré oči. Brečel tak pomalu jako kdyby mi chtěl říct že se semnou loučíí a že se mu bude stýskat. Spustil:"Davida včera odvezli,prý měl nějakej záchvat nebo co! Dnes ráno v sedm zemřel. Měl zlomený žebra,podle všeho mu to udělal Karel. Ty zlomený žebra mu propíchli plíce..A.."
"No a proč ho Karel zmlátil?"skočila jsem mu do toho vyplašeně.."Karel se zase zežral jako prase a chytnul ho nějakej amok či co. David prej mněl i lehkej otřes mozku. A protože Karel je už devatenáctiletej půjde sedět za nějakej smrtelnej úraz či co." Takže pomalu,ale jistě se to všechno sere! Nejdřív Michal ty dráty v noze,prý to vypadá vážně..Karel půjde sedět,Míra se odstěhoval,Tomáš už sem nejezdí a ani už nevim co s tim je,David je mrtvej..A já půjdu do lěčebny. Všichni začali snídat. "Já..jdu si pro mobil." řekla jsem smutně. Když jsem si sahala pro mobil na poličku vzpomněla jsem si na večer. Jak jsem vylézala oknem..Koukla jsem se opatrně na chodbu,pootočila kličku u okna a znovu vykročila. Noha se bolestí neozvala. Ušklíbla jsem se.. Utíkala jsem,byla jsem volná.. Nikdo neumíral,nikdo nikam neodjížděl. Běžela a brečela. Zakopla jsem a sedla si na zem. Uviděla jsem zelený kámen. Nejdřív jsem myslela že je to něco divného,ale bylo to obyčejné sklo. Vzala jsem ho do ruky. Bylo špinavé a přelámané.. Nešikovně jsem se řízla do prstu. Nebolelo to. Ohlédla jsem se k našemu domu,pak se podívala na sklo. Prst jsme mněla celý od krve. Vletěla do mně zuřivost a odvážnost. Řízla jsem se poprvé,podruhé.. po páté. Zápěstí jsem mněla celé od krve. Krev tekla a já to sledovala jako premiéru krásného filmu. Lehla jsem si a s úsměvem jsem řekla.."TOHLE MĚL BÝT NÁŠ ŽIVOT..."


Náš život 4/5

26. března 2012 v 19:31 | Aksal |  Píšu,píšu..
Blížila se půlnoc a já ulehala do postele s mokrými vlasy. Přemýšlela jsem nad tím vším co si o mně otec asi teďka myslí. No teď už asi nic..dávno spí. Motala jsem si vlasy na prst a už ani nevím proč,ale usmála jsem se. Asi jsem pomyslela na ty krásné chvíle s klukama venku...A Karla..Nebýt Karla tak se to nikdy nestalo. Vůbec nevím o co mi šlo. Asi o to být zajímavá. Ne,myslela jsem si že mi to pomůže od problémů. Jak jsem tak ležela v té posteli,poslouchala jsem chrápání mladší sestry,která si ustlala nahoře na palandě. Bohužel nade mnou! Dříve to pro mně byla Hanička,teď už obyčejnej fracek kterej pořád žaluje za každou facku. Přiznávám v poslední době jsem byla trošku agresivnější. A to PRÝ byla taky známka hulení trávy-jak fotřík říkal. Uslyšela jsem houkání,do oken dolehlo modré blikající světlo a já jsem nebyla líná vylézt z postele a kouknout se oknem. Mířila si to po hlavní silnici za našim domem. Zahlédla jsem jenom číslo na voze-155. Takže mi došlo že se jedná o sanitku. Zajela do naší ulice. Vlezla jsem zpátky do postele. Uslyšela jsem bouchnutí hlavních dveří od domova. Znovu jsem vylezla a potichu otevřela dveře. "Co tady děláš? Máš už dávno spát!","No..já .. jenom...dobrou!" Odvětila jsem tomu člověkovy,pro mně už neznámému. Poslouchala jsem dále houkání,ale najednou to ztichlo. Nevím co to do mně vjelo,otevřela jsem okno a vykročila. Nebylo to poprvé co jsem vylézala ven oknem.
Ale nikdy předtím nebyla tma. Ucítila jsem bolest v noze. Lehce jsem se zvedla a trochu zavřela okno,aby nepoznali že jsem "utekla". Náš dům jsem neobešla,ale doskákala. Ta noha hrozně bolela. Schovala jsem se za strom. Když jsem ho uviděla vzpomněla jsem si na Tomáše a Davida. Když jsme byli malý hodně jsme si u něj hrály. Uslyšela jsem nějaké hlasy. Připomínalo mi to Davidovu mámu. "No ... on ... našla jsem ho ve..no ve vaně,ležel..!!",hystericky se rozplakala. Na nic jsem nečekala a doplazila se blíž k sanitce. Viděla jsem maminku Davida. Se slzama v očích jsem se jí zeptala co se stalo. "Majdo,ale ty máš být doma!","Neodejdu,dokavaď mi neřeknete co se stalo Davidovy!". Začala jsem brečet. Už jsem věděla že je něco s ním. Nesly ho na lehátku. "Našly jsme ho ve vaně,neboj bude v pořádku!"..řekl mi tatínek Davida. "A budete mi dávat vědět? Já jenom že zítra.." nedopověděla jsem,záchranář mi do toho skočil s větou-"Má záchvat!". Víc jsem neslyšela. Někdo mně chytl za rameno. Podle hmatu jsem ucítila toho člověka s kterým musím být deno denně!
Vynadal mi-"Jo tak když né tráva tak utíkání z domova a oknem?! To už přeháníš!". Vedl mně za rameno až do pokoje. Vlezla jsem do postele a rozbrečela se. Koukla se na hodiny,bylo něco přes dvě hodiny ranní. Hrozně to uteklo. Sedla jsem si na postel,přestala brečet,zvedla se a šla do koupelny s telefonem v ruce...


Náš život 3/5

23. března 2012 v 16:00 | Aksal |  Píšu,píšu..
Včera jsem se večer chytla s fotrem. Prý mám všechny příznaky jako bych hulila trávu. Chodim brzo spát,bolí mně oči,jsem otrávená,s nikym se nechci bavit. Nepomatuju si že by mi táta řekl někdy něco dobrého. "Dnes nejdeš do školy!" pronesl a já s nasraností vyletěla z pokoje-"Ale táto my dneska máme basketbal musím tam jít!","Aha a najednou se ti chce do školy,jedeš na ty testy na tu trávu!" Nenávidim ho. Samozřejmně si nedělal srandu! Když jsme přijeli před nějaký dům zděsila jsem se. Takovej otřesnej barák a táta mi tady chce nechat udělat nějaký divný,nepotřebný testy. "Dobrý den. Ty jseš Majda že? Tak my ti teď uděláme testy" Dál nepokračovala,ani sem jí neposlouchala. Nějaká obtloustlá frnda ..! Byla jsem naštvaná na tátu protože jsem si byla jistá že to bude pozitivní. Totiž v poslední době jsem to měla těžký,tak jsem to prostě poprvé zkusila. Před týdnem..s Karlem. Ty testy jsem nějak nevnímala,dělejte si semnou co chcete. Za fotrem přišel nějakej jinej doktor,něco si tam s otcem povídal. Teď mi bylo jasný co si o mně táta myslí. Že jsem feťačka a Bůh ví co.. Otec se na mně podíval. Šla jsem napřed a nevnímala ho. Usedla jsem do auta. Moje tušení se potvrdilo. "Jako to si ze mně dělá srandu? Ty si to vážně hulila? Taková holčička si byla. Měníš se,ale k horšímu. Doma si zabalíš věci! Pojedeš se léčit!" To byla poslední slova za celou desetikilometrovou cestu. Nadechla jsem se jako kdybych mu chtěla říct pravdu. Jenže jsem zase posmutněle vydechla.
Můj vlastní táta mně chce poslat na léčení. Jenže s tím já teď už nic neudělám. Teď jsem pochopila proč se s ním máma rozvedla a nechala nás být .. Je to nejodpornější člověk na světě. Plešatej,hnusnej,slizkej,chudej.. Můj otec. Jen si představte kdyby vám to udělal některý z rodičů. Ach,já chápu že omně má asi strach,ale copak on to nevyzkoušel. Sám hulí jak fabrika! Ještě před tím než jsem si zabalila jsem vyletěla z auta rychlostí blesku a zazvonila na zvonek u Poštolů jestli nepřijel Tomáš. S tímhle jsem chtěla jít za Tomášem.."Majdo! Domů!" .. To ne. Teď musim jít domů a sourozenci si ze mně budou dělat srandu. Znám je. Vůbec nechápou jak to je,ale motaj se do toho jak kdyby jim patřil můj život. Když jsem seděla v pokoji sama,vlezl tam můj otec. "Víš Majdo,je to pro mně těžké. Chci aby si byla zdravá..!","Ale tati já nejsem nemocná. Jendou jsem si zahulila. Poprvé a naposled!","Přestaň ječet mazej se vykoupat ať zítra jseš čistá a nesmrdíš trávou!".. Tím to táta rozsekal. Ponížil mně a asi mně ani nenávidí! Horká vana tu špínu ze mně nesmyla. Otce už nikdy nevymažu z hlavy! Chvilku jsem začala i přemýšlet nad tím že bych si vzala život..


Náš život 2/5

22. března 2012 v 13:11 | Aksal |  Píšu,píšu..
Ano a od té doby jsem Petru neviděla. Tomáš se změnil. A dokonce se mi svěřil s tím že se mu Petra líbila a kdyby tady zůstala dýl,že by klidně skusil i něco jiného než přátelství. Teď mi to docvaklo. Petra celou domu pokukovala po Tomášovy. Chtěla ho a já sem jí v tom zabraňovala. Připadala jsem si jako nestvůra,která všechno zkazí.. Vůbec by mi nevadilo kdyby Tomáš a Petra.. To kdyby David a ona,tak to bych asi rupla. Davida mám ráda. Troufám si říct že je to i můj nejlepší kamarád. Se vším se mu svěřuju. I s tajemstvým,u něj mám jistotu že to nikomu neřekne. Kdyby jste ho slyšeli,on má tak skvělý smích,jako malé dítě. A ty oči,má je modrý jako nebe a hrozně se mu třpytí! Ou,radši přestanu říkat jak je pěkný. Zkrátka je to skvělej člověk. Se vším mi pomůže,nadzvedne.. Ani to není tak dávno co se semnou rozešel kluk a on mi do očí řekl že je to debil,jak se semnou mohl rozejít. Vlastně to neříkal jenom on. Ale..když to řekne David tak to se tomu musím smát i když to není vtipné! Tomáš tady nebyl už asi dva týdny. Nezvedá nám telefon.


Michal má teď "menší" zranění. Minule s Karlem,Ondrou a Davidem lezly na lampu,jakože kdo vyleze nejvýš. Karel kterej byl opět zhulenej jako prase,vymyslel že budou skákat dolů a z příkopu se odrazí a spadnou jako ke mně. "Majdičko foť to!" zavolal Michal a lezl. Poprvé to bylo bezva. Vypadali jako spidermanové. Jenže po druhé už tu byl divnější nápad,který jsem nemohla poslouchat ani vidět. Měly velézt na tu lampu až k zářivce tam se chytit,po deseti vteřinách spadnout NAD příkop a odrazit se zase ke mně. Od příkopu to byla celkem dálka,ale už když jsem viděla Karla vyhulence jak tam leze. Věděla jsem že to nedopadne dobře. Udělal "Huhů" a sletěl dolů. Michal šel jako poslední. Ještě před tím než tam Michal vlezl si dohodly že na té lampě u třetího kola musí vydržet,alespoň minutu. Michal lezl,vypadalo to skvěle byl tam dvacet vteřin. Když skákal dolů.. Ups. Zlomil si v příkopu nohu a už ani nevim jak a co. Má tam prostě dráty. Ale žije. Tomášovy jsem před chvílí napsala sms kdy přijede. Napsal že mu to je líto,ale že to v tomhle měsíci nepůjde. "A kdy zasepřijede Petra?" Zeptal se Michal když mně doprovázeli domů.


Náš život 1/5

21. března 2012 v 19:03 | Aksal |  Píšu,píšu..
Menší upozornění :) Tento článek není o někom koho bych znala,ani o mé osobě!!

O velkých prázdninách to už bude rok co u nás byla sestřenice. A od té doby se to všechno hrozně změnilo. Nejdřív bych vám chtěla představit moje přátelé,s kterýma chodím už dva roky ven. Jeden tu bydlí stále,tak to je David. Davidovy je 13 let,bydlí hned naproti našemu baráku. Za to jsem celkem ráda protože se vždy přes okno domlouváme kdy půjdeme ven. Třetí je Tomáš,tomu je taky 13 let. Bydlí v sousedním "městě",sem jezdí o víkendech k babičce. Třetí,tak to je Michal. Tomu bude letos 17 let. Řekne se sedmnáct,ale dítě je to pořád. Čtvrtý je Míra. 10 let,ale sranda je s ním pořád. A poslední je Karel,který se k nám jen občas připlete,když nehulí nebo není někde se staršíma klukama na pivu. Někdy se k nám tulí i banda mých otravných sourozenců-Patrik,Ondra,Hana. Ačkoli jsou to všichni kluci,jsou to moji nejlepší přátelé. Když přijede Tomáš je tady největší sranda. Přece jenom je to vesnice,a na vesnici se nepořádaj různý karnevaly a masopusty jako ve většině městech. Musíme se zabavit samy. Jenže je tu spousta opruzných sousedů co do nás pořád hučej: "Nekopejte si s tím míčem,běžte od toho baráku dál,nechoďte k těm krávám tak blízko,neházejte tima kamenama.."


Všichni už jich máme plný zuby. Já už jsem čtrnáctka,můžu být venku do devíti. Pak mě mamka prozvoní,že už musím jít domů. Není to tak dávno co jsem mohla pozvat na prázdniny sestřenici. Tak jsem jí pozvala. Seznamovala se s Davidem,Michalem i Tomášem. Míru a Karla tenkrát ještě neznala. Seznamovala se pomalu,ale jistě. Mohla u nás být týden. A ve středu to začalo. Měla jsem pocit že jsem od nich odloučená. Že si mně nikdo nevšímal. Sestřenici už jsem byla taky ukradená. Když jsme tenkrát seděly na hřišti a já seděla pro nic za nic,vedle nich.. Uvědomila jsem si tohle všechno. Odešla jsem bez zaváhání. Jen jsem slyšela Tomáše jak řekl: "Kam jdeš Majdičko?"..nevnímala jsem ho. Nepochopil by mně. Nebylo to ani deset minut a sestřenice už mně naháněla,kde jsem. Všechno jsem jí řekla. Nabídla mi jestli má odjet,ale kroutila jsem hlavou. S láskou jsem jí objala a šly jsme zpátky za klukama. Nic jsme jim neříkali,ale už když jsme přišli..Tak to začalo. Vyprávění o tom že bude brzo neděle a Petra musí odjet domů. Smály jsme se a mohly jsme být až do desíti venku. Což mi přišlo celkem fajn. Zvonili jsme na zvonky a celou středu jsme si užili. Byla sobota,neděle. Viděla jsem sestřenici jak si brzo ráno balí se slzama věci. Vstala jsem rozespalá z postele a pomohla jí. Neptala jsem se proč brečí,bylo mi jasné že se jí po mně bude stýska,a ne jen po mně,ale i po klukách. S objetím jsem se s ní rozloučila a zamávala do autobusu. To bylo naše poslední "AHOJ"...

Láska

20. března 2012 v 15:46 | Aksal |  Píšu,píšu..
Milý Amore magore. Buď tak hodný a až příště budeš vystřelovat ty tvoje "zamilované" šípy,nestřílej je jen do mně! Děkuju. Vůbec nechápu k čemu je láska. Když člověk začne někoho milovat,dozvídá se,že druhá osoba k němu třeba vůbec nic necítí. Určitě se to nestalo jenom mně. Ano,většinou jsem to já co dává "kopačky",jsem to já kdo si myslí že láska k životu patří a každý jí jednou prožije,ale .. Když tohle ALE řeknu někomu koho mám vážně ráda,kouká na mně jako na blázna. Občas se bojím něco říct. Aby si zase neříkali: "Ježiš ta je chytrá až je blbá!" Lásku by měly chtít oba,na věku nezáleží,jen inteligentní pár se dokáže před všema vzít za ruku a jít.. Mít svůj svět,nevnímat okolí. Prožívat ty nejhezčí chvíle v životě.
Jenže u někoho to nejde. Někdo se bojí se svou láskou promluvit. Jenže pak už to není láska! Je to zřejmně stydlivost. To je další věc kterou nesnášim. Bez stydlivosti by bylo všechno lehčí. Bez lásky taky. Vím,vyzní to divně,je to ale můj názor. Bez lásky by byl svět o něco chudší,to jo. Jen bez lásky by byla láska. Jo,asi mně nechápete. Jen nevím jak to napsat. Je tu zase kvalita mých myšlenek. A další článek na nic,stejně to ASI nikdo nepochopí. Holt nevím jak to popsat. Asi tak nějak vlastními slovy : "Kdyby na světě nebyla láska měly by se všichni rádi,ale trochu jinak. Bez lásky by tady nebyli hádky,rvačky a další nesmysli!"..Ale lásak musí být,ještě jednou píšu MUSÍ. Neříkám že láska je na nic. Ale když lásku k druhé osobě někdo necítí,z jeho života by se mněla vytratit uplně..


A tak to je

18. března 2012 v 18:35 | Aksal |  O blogu a o mně..
Tento blog byl založen 4. července 2011 v 13:56. Tak nevim jestli dobře počítám,ale jestli ano tak blog funguje už devět měsíců. Jsem sama zaskočená protože když jsem začínala..Návštěvnost byla nulová. Teď za den mám třeba i 60 lidí. I za ně jsem ráda. Ale jak už jsem u jednoho blogu zmiňovala,blog je o tom jak Vás to baví. Není o návštěvnosti,komentářích. Je pro Vás,pro Vaší zábavu. Ale pryč od těch věčnejch keců. Když jsem dnes přijela domů,byla jsem taková odpočinutá. Jen když jsem viděla co mně ještě všechno čeká ve školním batohu.. Zatočila se mi hlava,nazula jsem si brusle a dělala jakože bruslím. Ještě že máme v ulici novou silnici protože bych si asi jinak rozbila hubu. Vážně už to tak musím napsat. Ještě že hned vedle"silnice" je trávník. Tak jsemse vždy naklonila na tu stranu kde byla tráva. Nakonec to dopadlo jenom s odřeným kolenem. Poučila jsem se.

Od dneška budu jezdit s chráničema. Už jsem si dopsala slovíčka na ájinu,napsala nesmyslný cvičný papír. Kdyby někdo nevěděl co je to cvičný papír.. Takový obyčejný papír,popsaný anglickýma slovíčkama,nějaké jsou přeškrtané. Máme si vždy ve slovníku schovat ty anglická slovíčka a když vidíme ty české názvy musíme si zoopakovat ten anglický a napsat ho. Když se spleteme,přeškrtat. Přdpokládám že to nikdo nebude chápat,protože nikdo nemá takovou stíhačku jako máme my. A to ty cvičáky máme mít na každou hodinu. Takže 4x týdně napsat na papír,víc jak čtyřicet slovíček. Magóóóóóóór! To musíme mít zrovna my!? Já už na ní nemůžu myslet. Nebo mně tady z toho už vážně hrábne. Nic jinýho nesnášim víc jak ájinu a češtinu.